Život ve snu? No to se mi snad zdá!

9. července 2015 v 2:13 | Lucie |  Téma týdne
Asi jako každý, jsem si kdysi vysnila svůj život. Jen v rámci úspor jsem všechny sny pěkně zabalila do jedné jediné věty.
"Chci cestovat a bydlet u moře"
Přišla první práce a kontakt s realitou. Sny se samozřejmě nevytratily. Jen přes den dřímaly, aby na mě před usnutím, řádně odpočinuté, dotěrně zaútočily.
"Tak Luci, kdy nám dáš prostor. Kdy vyrazíme?"
Pokaždé jsem našla tisíc a jeden důvod, proč to nejde. Proč ještě ne. Ovšem ten tisíc a jeden důvod byla jen tisíc a jedna podoba pohodlnosti.
Dnes už nevím, co se to ve mě zlomilo. Co mě přinutilo opustit pohodlí a jistotu. Najednou jsem stála s "báglem na zádech" u cesty. Říkáte obrovský krok do neznáma a riziko? No to rozhodně. Ovšem také začátek "života ve snu"
Ne, nebojte se, nebudu vás nyní unavovat cestopisem jižní Evropou. To si nechám na jindy. Spíš bych se zaměřila na to "radostné" zvolání "No to se mi snad zdá!"
Nikdy a nikde jsem tuto větu nepoužila tolikrát, jako v Itálii, kde jsem po letech vandrování zakotvila. Tahle země vás totiž dostane do stavu, kdy máte pocit, že skutečně žijete ve snu.
Mé první zvolání padlo na úřadě, při ohlašování pobytu. Banalita. Jeden formulář, pár razítek a hotovo. Ano. To platí, ale v jiné zemi. Ne v Itálii.
Je pondělí ráno. Vyrážím na úřad, kde jsem se před týdnem informovala, co vše bude třeba doložit.
Při vstupu do kanceláře nasazuji milý úsměv.
"Dobrý den, jdu nahlásit trvalý pobyt"
"Dobrý den, posaďte se, dejte mi vypněný formulář a vaše doklady" pronese přísným hlasem úřednice a od hlavy k patě si mě prohlíží.
Připadám si jak na rentgenu. Baba jedna. Podávám ji vše potřebné. Stále si udržuji svůj vstřícný úsměv.
Prochází dokumenty, nakukuje do počítače, znovu kontroluje dokumenty, zakroutí hlavou, koukne na mě přes horní obroučku brýlí.
"Chybí vám povolení k pobytu. Bez povolení není bydliště"
"Nerozumím vám asi dobře, jaké povolení?"
"Povolení k pobytu. Permesso di soggiorno. Vaše země není v Evropské Unii"
Ztrácím přátelský úsměv a nasazuji první varovný.
"Ale naše země je v EU, v Schengenu, jen neplatíme eurem"
Opět něco hledá v počítači.
"Ne! Česká republika zde není uvedena. Nejste členy EU"
No to se mi snad zdá. Nebudu tu s ní přece trávit zbytek dne výukou zeměpisu. Bloudím očima po místnosti. Bingo. Na zdi mají mapu Evropské unie. Vstávám a jdu k ní. Zapichuji prst do místa, kde je Praha. Druhým prstem ukazuji na vlajku.
"Zde je Česká republika a jsme členem EU od roku 2004."
Úřednice si mě opět změří pohledem hladového buldoka. Odchází a vrací se s posilou. Teď už pátrají tři.
"Aha, vy jste z Československa" omračuje mne konečně informací, která by nás mohla dovést k cíli, její kolega.
"No, z bývalého Československa. Československo už dvacet let neexistuje. Už je jen Česká republika a Slovenská republika" snažím se o krátkou přednášku.
Opět něco hledají v počítači. Neposlouchají mě.
"Československo, tady to je, to je členem EU"
Pokouší se o mě mdloby. Jak může být Československo členem EU, když v době vstupu do Unie už dobře 11 let neexistovalo. Nebudu vyvolávat konflikt, smířím se s tím, že alespoň víme, odkud pocházím a bude to. Opět nasazuji roztomilý úsměv.
Toho dne ovšem hlášení trvalého pobytu nedokončuji. Je ještě nutné doložit, že mám dostatečné finanční prostředky na pobyt zde. Ach jo, no to se mi snad zdá.



 


Komentáře

1 Tonda Tonda | E-mail | 9. července 2015 v 2:37 | Reagovat

Hm, mě zase při vyřizování zdravotního pojištění napsali jméno "Občanský" a přijmení "Průkaz". Jo srandy si tu s nimi člověk užije dostatek, to je fakt. Tak pevné nervy Lucie.

2 Yeanni Yeanni | Web | 9. července 2015 v 7:00 | Reagovat

Obdivujem každého, kto sa takto rozhodne a odíde :) Tak nech sa ti to podarí vybaviť. Ja som sa stretla len s tým, že keď som niekomu povedala, že som zo Slovenska, tak sa ma neskôr pýtal na to, aký je v Slovinsku život.

3 Alena Alena | 9. července 2015 v 9:40 | Reagovat

To je opravdu situace jako ze zmateného snu. Ale vyřešilas to skvěle.

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | 9. července 2015 v 11:34 | Reagovat

[2]: Yeanni, nastesti uz vyrizeno. S tim Slovinskem jsem si vzpomnela na kamaradku, ta s tim ma problemy stale, je z Rimavske Soboty. Ji ale navic trapi tim, ze radi Slovensko do Pobalti :-D :-D....ale ja uz tohle neresim. Kdyz nevedi Cesko, napovim Praha, kdyz uz nezabere ani to, mavnu rukou.

5 Lucie Česalová Lucie Česalová | 9. července 2015 v 11:38 | Reagovat

[3]: Aleno, hodne zmateneho :-D. Ale jak jsem psala vyse, sice si zanadavam, to ja zase jo, a od plic...ale jinak to beru, ze to k zivotu tady patri.

6 Kika Kika | E-mail | Web | 9. července 2015 v 20:50 | Reagovat

:D a mě by se líbilo kdyby bylo zase československo :) ale historka parádní, napadá mě snad jen, že musí používat internet explorer :D :D

7 Lucie Česalová Lucie Česalová | 9. července 2015 v 21:40 | Reagovat

[6]:Kika :-D  :-D  :-D ja jsem byla nadsena, ze vubec meli pocitac a dokonce, a to ocenuji maximalne, ho umeli i pouzit :-D  :-D  :-D i kdyz, previt jeden, jim nejak poschovaval spravny informace.

8 alka-fejetony alka-fejetony | 14. července 2015 v 3:16 | Reagovat

Já jsem na tohle nemusela do Itálie - mně stačil pracák v roce 1992, kdy jsem si střihla poprvé nezaměstnanost...To střevo na pracáku bych zabila, ale také jsem se snažila usmívat a vysvětlovat...a to jsem byla DOMA, ne v zahraničí. ;-)

9 Egoped Egoped | E-mail | Web | 19. července 2015 v 17:06 | Reagovat

Zrovna od Itálie, kde je to od nás co by kamenem dohodil, bych nečekal, že se dá narazit na takovéto ouředníky :)

10 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 19. července 2015 v 19:58 | Reagovat

[9]: Egoped, chce to vice cestovat :-D  :-D, poznas nepoznane :-D  :-D , ale na techto exemplarich ocenuji jejich ochotu dohledat fakta, jsou i taci, kteri rozhodnou podle clanku 1, tedy ze oni maji vzdycky pravdu a to ses potom totalne v pr*** a mas o starost vice.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama