Každé ráno na piáno...

3. října 2015 v 13:52 | Lucie |  Dolce vita :-D
Mám souseda. Táhne mu na osmdesát a vloni mu pod stromeček "Babbo natale" (čti: ježíšek) nadělil klavír. Od té doby den co den pilně cvičí. A začíná hned zčerstva. Náš každodenní rituál od té doby vypadá následovně. Přesně v šest ráno mě vzbudí popeláři, následně zaslechnu v bytě nad námi šmatlání, potom splachování, kašel, opět šmatlání a pak už následuje klavírní rozcvička.
Je to už deset měsíců a jeho pokroky jsou více méně zanedbatelné. Jednu výhodu to s sebou ovšem přineslo. Od stejné doby mi jeho manželka každou neděli přinese nějakou sladkost. Prý pro děti, ale já si myslím, že se jedná o normální podplácení. Prostě korupce jak prase. Ale dortíky peče opravdu luxusní, tak se zkrátka nechávám uplácet a fakt, že jsem úplatná, přiznávám veřejně až nyní.
Včera, tedy v pátek, mě lehce po poledni vyrušil zvonek. Otevřu dveře a tam sousedka s dvojitou porcí dobrot. Jako vždy se naoko upejpám a hlavou se mi ženou ty nejtemnější myšlenky. Není neděle, čili se něco přihodilo. Buď dědek chystá koncert, nebo založil hudební těleso a za pár minut, jinak tichý dům, začne rezonovat zvukem trubky či jiného nástroje hromadného ničení. Jsem na zhroucení. Hodina, dvě, tři...noc... kromě řevu z terasy jejich bytu, který dává tušit nějakou oslavu, nic.
Je to pár minut, co jsem jí byla vrátit talíř, který zbyl po dortíkách.
"Salve, tady vracím talířek a děkuji. Bylo to opravdu vynikající, jste skvělá kuchařka" snažím se být příjemná až vlezlá i přes to, že mi vítr z jejich terasy na tu mou přinesl snad tunu papírových konfet.
"Děkuji za pochvalu, ráda peču, navíc jsme včera měli malou oslavu" lehce se červená.
Jo, to jsem si všimla. Prej malou oslavu. Takový randál je u nás o půlnoci na venkovské zábavě, když začne rvačka s přespolními. Ale budu na ni milá, abych si neodřízla zdroj domácích sladkostí.
"Ano, něco jsem zaslechla, a můžu se zeptat, co jste slavili?"
"Druhý říjen, Festa dei nonni (svátek prarodičů), copak u vás to neslavíte?" odpoví překvapeně.
Zase jsem jednou za marťana, ale tak co už s tím nadělám.
"Myslím, že ne. U nás prarodiče slaví tak nějak průběžně celý rok. Tak blahopřeji a nashledanou".
Google, najdu tam co neznám, se sice nerýmuje, ale Seznam zklamal. A opravdu. Svátek "La Festa dei nonni" se slaví v Itálii od roku 1997 a od roku 2005 je to oficiální svátek, něco jako MDŽ. Tak tedy babičky a dědečkové "TANTI AUGURI", i když se zpožděním.
 


Komentáře

1 Miloš Miloš | Web | 8. října 2015 v 8:59 | Reagovat

Vtipné, takovým způsobem jsem oblažoval sousedy v dřívějším bytě, ale po přestěhování do paneláku musel přestat, aby si uchoval život. Přemýšlím o koupi elektrické klávesy a hraní na sluchátka, jen mně vadí, že se budu muset téměř vše učit nanovo.

2 Alka-fejetony Alka-fejetony | 8. října 2015 v 12:54 | Reagovat

Moc hezké, pobavilo mě i poučilo (ne že bych si to poučení zapamatovala, ale bylo fajn).

3 Kosma Kosma | Web | 25. října 2015 v 22:28 | Reagovat

Tak to je moc hezký svátek! :-) Jedny Vánoce dostal soused takový ty hospodský šipky se zvukovým doprovodem a trénoval poctivě celý svátky. Myslela jsem, že vyletím z kůže. Naštěstí ho to časem omrzelo! :-)

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | 26. října 2015 v 12:01 | Reagovat

[3]: Tak toho mojeho to jeste neomrzelo :-D.Ale zase mam jistotu, ze nezaspim :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama