Pony Express

27. února 2016 v 0:18 | Lucie |  Téma týdne
V květnu to budou čtyři roky, co jsem vstoupila na italskou půdu. Od té doby, já dříve nevěřící, celkem pravidelně spínám ruce, hledím k nebi a pronáším mou oblíbenou modlitbu, která končí větou: "To už si snad ze mě děláš prdel, nemyslíš?" Odpovědi se mi zatím nedostalo. Budu muset přitvrdit. Možná zapálit kadidlo, abych tomu dodala opravdu na vážnosti.
Do Říma zavítalo jaro. Nevím jak vy, ale já když zacítím teplý vzduch a takovou tu jarní vůni, jsem jak králíček Duracell. Baterky stále dobyté a plnou hlavu nápadů. Už jsem i zapomněla, že mě zahradník načapal visící v popelnici. Možná omámená jarním vzduchem, jsem začala vidět svět přes růžové brýle a zapomněla, že Itálie a Italové jsou jedno velké překvapení. Hlavně Italové ze sousedství. Dokonce už tak tragicky nenesu ani sousedův ranní klavírní koncert. Je jaro. Jsem happy.
Sobotní ráno. V polospánku slyším řezání dřeva a následně bouchání kladiva. Líně se protahuji a ani neotvírám oči. Mám prostě skvělého partnera. Jen co vstane už peláší na terasu a vyrábí mi držáky na truhlíky. Kytky jsem nakoupila včera. Ještě si chvilku poležím a půjdu je zasadit. Zbožňuji, když mám celou postel pro sebe. Převaluji se na partnerovu půlku.
"Hej, co tu děláš" vyhrknu překvapeně
"Kdo? Já? Pokouším se spát. Co bych dělal. Jen jsem se obklopil pitomcema. Jeden venku buduje cosi a druhej do mě drcá a řve mi do ucha."
"A já jsem si myslela, že mi děláš ty držáky. Proto mi to znělo jako rajská hudba. Tak promiň."
Kouknu ven. Vidím zahradníka, jak stlouká nějaký montovaný domek. Hm, asi bouda na nářadí. A co je mi vůbec do toho. Jen ať kluk maká. Více jsem tomu nevěnovala pozornost. Nezbystřila jsem ani, když v pondělí navezl do boudy slámu. Byla jsem spokojená, že mám zasázené kytky a terasa opět po zimě ožila. Navíc. Ten jarní vzduch. Ty růžové brýle. Na světě je prostě krásně. Miluji středomoří.
Krásné čtvrteční ráno. Klavírní koncert dnes ani není tak děsivý. Slunce mi nakukuje do kuchyně. Rodina ještě spí. Vařím si kávu, otvírám dveře a vycházím na terasu. Ta nasládlá vůně. Kdo by to byl řekl, že Řím po ránu voní tak vesnicky. Zvláštní, že jsem si toho nikdy nevšimla. Uvelebuji se v křesle a tupě zírám přes terasu na společnou zahradu. Dusot a frkání. Asi blbnu. Ta vůně už mi navozuje i sluchové halucinace. Za zíďkou, která odděluje terasu od zahrady zahlédnu na okamžik "blonďatou" čupřinku. Dusot. Frkání.
Teda, že je Tom, sousedův labrador, tlusťoch a lenoch, to ani komentovat nebudu. Že ale frká, toho jsem si ještě nevšimla. Jeden z truhlíků se davá do pohybu.
"Tome fuj!" vyskakuji z křesla a běžím zachránit truhlík. "Slyšíš Tome? Fuj. Vyser se na ty kytky" dobíhám k zídce.
Stojím jak opařená. To není Tom, to je...
"Vstávej, vstávej. Máme na zahradě koně" vbíhám s očima navrch hlavy do ložnice.
Odpovědí mi je spokojené oddychování. Skáču do postele.
"Říkám, že máme na zahradě koně jak stodola. Tak vstávej. Žere mi kytky" lomcuji s partnerem.
"Dej mu mrkev nebo si ho osedlej. Chci spát"
"Já si nedělám srandu. Je tam kůň." přecházím do plačtivého tónu.
Zvedá se. Ví, že po plačtivém tónu už následuje jen hysterický řev.
"Koně?" ptá se udiveně
"Jo. Velkýho......koně"
Vycházíme oba na terasu.
Kromě převráceného truhlíku nikde nic.
Jeho pohled zabíjí. Beze slova odchází.
Dusot. Frkání. Bože děkuji. Už jsem chtěla vytáčet číslo na cvokaře.
"Ty vole, my tu fakt máme poníka" zírá s otevřenou pusou.
Přichází zahradník:"Buongiorno. Je krásná, nemám pravdu?"
Ani jeden z nás není schopen slova.
V květnu to budou čtyři roky, co jsem vstoupila na italskou půdu. Od té doby, já dříve nevěřící, celkem pravidelně spínám ruce, hledím k nebi a pronáším mou oblíbenou modlitbu, která končí větou: "To už si snad ze mě děláš prdel, nemyslíš?"
 


Komentáře

1 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 28. února 2016 v 10:54 | Reagovat

Odhlédnu-li od toho, že něco takového by mě "zabilo", tak zcela chápu Vaše spínání rukou. Mně před mnoha a mnoha lety jedna kámoška řekla: Mazej do kostela, dej na modlení, ať už se na tebe pámbů vysere.(Neb jak známo, koho Bůh miluje, toho křížem navštěvuje.) :-?
A propós: Poník bude na trvalo?

2 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 28. února 2016 v 18:51 | Reagovat

[1]:No me to malem taky zabilo. Zatim jsem s nikym nemluvila, ale patrne natrvalo. Kytky uz mi nezere, po stiznosti se vse vyresilo ohradnikem :-D, tak je mi to celkem jedno, pokud tedy nebudou ponika tahat k sousedovi do prvniho patra :-D a poradat treba parkur. Ne ze by me to prekvapilo, ale preci jen ....

3 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 28. února 2016 v 18:53 | Reagovat

[1]: To je proste tim unorem :-D...je to pandemie :-D

4 Alka Alka | 28. února 2016 v 19:04 | Reagovat

[3]: :-)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama