Kruh se uzavírá

9. září 2016 v 9:18 | Lucie |  Dolce vita :-D
"Jestli se mi dostaneš pod ruku, bestie zlodějská, zapomenu, že jsem dáma a zadusím tě" pronáším přidušeným hlasem. Nejraději bych řvala vzteky. Hlas mě ale zrazuje. Nejde mi to. Klepu se. Nedokážu si srovnat myšlenky. Absolutně mi zatím nedochází, do jakého průseru jsem právě rovnýma nohama spadla. To až za pár hodin. Až odezní prvotní šok. Teď lačním po krvi. Musím tu mrchu zadávit dřív, než přijedou karabiníci. Ti by mi to určitě překazili. Kde vůbec jsou? Už tu dávno měli být. A kde je ta zlodějka?
Na konci května jsem si našla přes inzerát pronájem domu nedaleko Říma. Úžasné místo. Pár kroků do hor, pár kroků k moři. Jednání s majitelkou proběhlo celkem hladce. Už to jsem měla brát jako varování. Zaplatila jsem požadované zálohy a nájem. Podepsala smlouvu. Dostala klíče. Objednala stěhováky. Pochopitelně ukončila nájem v římském bytě a jednoho krásného červnového rána vyrazila "bydlet do zeleně". Tím ovšem skončila veškerá romantika. Celá tahle povedená akcička byl totiž jeden velký podvod.
Teď tu sedím na plotě domu, který jsem si pronajala, pálím jedno cigáro za druhým, kleju jak dlaždič a čekám, až přijedou strážci zákona. Pomalu mi začíná docházet, že pokud mi neumožní vstup do domu, budu mít dneska sakra velikej problém, kam složím hlavu.
Jestli čekáte happy end, jste naivnější, než já. Nekonal se. Ty dvě napomádované nádhery v nažehlených uniformách, které přijeli po dvou hodinách, se mnou sepsali cosi, co mělo hodnotu toaletního papíru, prolustrovali mě ve všech databázích, jestli náhodou nejsem trestanec na útěku a odeslali zpět domů. Ku***, ale kam domů? Vždyť já nemám kam jet.
Se stěhovákem domlouvám uložení mých věcí ve skladu. Pochopitelně za úplatu. Ale kam se poděju já, to netuším. Hlava mi nefunguje. Obvolávám pár známých. Na jednu či dvě noci. Bez problémů. To je mi ale k ničemu. Tohle bude na dobu delší. Vzpomínám si na jeden klášter. Musím je přesvědčit. Není jiná volba. Jedu. Nutně potřebuji usmlouvat alespoň dva týdny. Potom se uvidí. Za kratší dobu nic nevyřeším.
Dva týdny? V Itálii? V létě? Tomu snad neuvěří ani ten, který nikdy tyhle končiny nenavštívil.
Dva měsíce to trvalo. A to jsem měla štěstí, že jsem našla makléře, podle mě jediného na jih od Alp, který nevyhlásil celosrpnovou dovolenou. Rychlost sice nebyla jeho předností, ale i tak mohu konečně napsat: Já bydlím. Lidičky, já opět bydlím ve svém bytě.
Tak tedy sbohem Říme. VIVA LA OSTIA.
Ale no tak. Nekažte mi radost. Já vím, že je Ostia ještě pořád Řím. Ale já to tak neberu.
Název Lido di Roma mi prostě k srdci nepřirostl. Navíc Ostia je tu po tísiciletí.
Pamatuje Kleopatru a její pompézní příjezd do Říma. Pamatuje XIII. římskou legii, která tu nějakou dobu tábořila. Tedy prý. Já v těch dějinách zase tak kovaná nejsem. Dokonce tu i skonala a byla pohřbena Monika, kterou později prohlásili za svatou. Ani v této historii nejsem kovaná, ale přeci jen jsem posledních pár týdnů strávila v klášteře, tak mám informace z první ruky a od profesionálek. Tak jaképak Lido nebo Řím. Zkrátka Ostia.
Pravda. Jen pomatenec jako já se přestěhuje na zimu k moři. Ovšem těch pár dnů, kdy ještě rtuť teploměru vydrží koketovat s "třicítkou" si hodlám užít. Možná i když bude koketovat s "dvacítkou" to zkusím. Něco vydržím. Před lety v Barceloně jsem si dala koupel na Štědrý den. Široko daleko jsem byla jediná. Tedy ve vodě. Čumilů v zimních bundách a čepicích na břehu se našlo dost. Stejným způsobem jsem tehdy chtěla oslavit i Nový rok. Neoslavila. Byly velké vlny, vítr, zataženo a nebylo mi jaksi uplně dobře od žaludku. Představa pohupování se na vlnkách mi na zlepšení stavu nepřidala. Spíš naopak. Lépe bylo doma s aspirinem ve sklenici a hadrem na čele.
A tak se před pár dny kruh uzavřel. Jsem zpět v místech, kde jsem na začátku mé italské pouti nějaký čas bydlela. V místech, kde jsem si prvně sundala růžové brýle z očí abych zjistila, že tato země není jen procházka olivovým hájem. V místech, kde jsem si opět nasadila růžové brýle, abych vše viděla tak, jak chci já. Kdybych to neudělala, psala bych už dávno blog o tom, jak všechny cesty vedou do Plzně. Nebo z Říma. A to zatím nechci. Jsem zpět v místech krásných, ale bohužel i hodně smutných vzpomínek. Jsem doma. I když ten pravý domov, ten je přeci jen poněkud severněji.

...a stále lačním po krvi jedné bestie.
 


Komentáře

1 Fredy Fredy | Web | 9. září 2016 v 9:50 | Reagovat

pěkný blog :-)

2 Karol Dee Karol Dee | Web | 9. září 2016 v 13:05 | Reagovat

Mrcha jedna. Uf. Ještě že jsi holka šikovná a poradila sis. Mimochodem, moc hezky píšeš. :)

3 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 9. září 2016 v 15:29 | Reagovat

Že jsi mi tenkrát psala, že už jsi zkušený zlý cizinec nebo tak nějak a dobrý... měli jsme to pořádně zaklepat, protože tohle... to je fakt pech. Ach jo ach jo. Ale berme to pozitivně, budou pro nás třeba nějaké zážitky z kláštera :-)
Jak moc tomu poslednímu odstavci rozumím... ;-)

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 9. září 2016 v 19:13 | Reagovat

[1]: Děkuji za návštěvu i pochvalu. To vždy potěší (myslím obojí)

5 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 9. září 2016 v 19:15 | Reagovat

[2]:Přesně. Mrcha je to. Docela mi trvalo, než jsem se vzchopila...a děkuji za návštěvu i pochvalu

6 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 9. září 2016 v 19:19 | Reagovat

[3]: To jsem psala. To máš pravdu. A stejně mi ten postoj byl houby platnej. Paní byla až neskutečně ochotná, milá, dochvilná. A já jsem si říkala, jak jsem šikovná a jaký mám štěstí. Druhej pokus už jsem přenechala profíkovi. Ale nerada, tuze nerada. Byl drahej a já jsem škrt.

7 Alka Alka | E-mail | 10. září 2016 v 13:27 | Reagovat

Lucy, vy víte, že jsem sarkastická jedovka - takže jsem se při vašem blogu 2 x smála na hlas... Báječně jste s velikým nadhledem popsala situaci na zabití.
A - óóóó - jak chápu tu lačnost po krvi bestie... ;-)
Snad už teď bude všechno jen k lepšímu - rozhodně Vám to přeju. Pevný nervy!

8 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 10. září 2016 v 13:52 | Reagovat

[7]: Jo. To vím. Proto u vás moc ráda čtu. Jen jsem teď poslední dobou nekomentovala. Nešlo mi to. Ale už zase bude líp a líp...doufám. Teď zrovna přemýšlím, kde italští soudruzi udělali chybu, že teče myčka (myslím na podlahu,to že teče voda dovnitř je docela fajn zjištění)

9 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 10. září 2016 v 15:00 | Reagovat

Nejde o komentování mého. (Jistěže ho ráda zjistím.)
Zase jste mě dostala - italští soudruzi by asi nebyli rádi, jak nahlas jsem se zachechtala.
Opět díky. :-D

10 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 20:44 | Reagovat

Taky mě článek pobavil, ač popravdě jsem měla uvnitř hořký pocit. Takhle se dostat! Chápu tvé rozpoložení, ale taky chápu tvoji rozhodnost. Jasně, v nouzi i klášter dobrý - v dobrém, je kam hlavu složit.
Mě jednou jen ukradli klíče a  korun, ale ta zlost a ponížení, jak mě kradaři dostali - o to víc chápu. A teď už je dobře? Přečteme si něco o životě v klášteře? Vypadám na masochistku? Jsem cosi jako Alka, ale tobě přeju už jen dobré ;-)

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 14. září 2016 v 20:45 | Reagovat

[10]: Ach jo - 350 korun (neměla jsem zapnutou numerickou klávesnici a nekoukla, co odesílám. Omluva :-(

12 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 15. září 2016 v 14:37 | Reagovat

[10]:To je přesně ono. Zlost a ponížení. Nejde až tak o to „kolik“ (jasně, že to taky hraje roli, lhala bych, kdybych tvrdila, že ne) ale hlavně o ten fakt, že si to někdo dovolil. A úspěšně k tomu. Tady se to ještě umocnilo tím, že jsem z nás udělala quasibezdomovce a taky vyčerpala skoro veškeré finanční zálohy. To je potom mazec. Nebudu se ani rozepisovat o tom, jak to dopadlo, když jsem v této situaci požádala rodinu a známé o pomoc. Mohla bych si nazvracet do klávesnice. Nakonec pomohli úplně cizí lidé. Zkrátka, co si člověk nezařídí sám...ale co ti budu vyprávět, určitě víš, co chci říct. No ale teď už dobře. Bydlím, sbírám síly...a protože zrovna prší, s klidným srdcem můžu napsat, že už zase skáču přes kaluže :-D :-D :-D
K životu v klášteře. Pokusím se. Ono k tomu ale není moc co napsat. Byla jsem tam jako host, tak jsem holkám moc do kuchyně nenakoukla. I když...

13 alka-fejetony alka-fejetony | E-mail | 18. září 2016 v 11:23 | Reagovat

Dobrý den Lucie.
Kitty vyhlásila anketu, já jsem si dovolila Vás tam nominovat s posledními třemi blogy - všemi.
Pobavily mě, zasmála jsem se - a vím, že jste si užila, než jste našla nadhled. Jsou ovšem báječné a ráda bych, aby si je přečetli i jiní.¨
Tak jen abyste věděla.
Mějte se fajn.
Alka

14 Alka Alka | 18. září 2016 v 13:20 | Reagovat

Přesněji: nominovala jsem tento blog a
http://trirokynaceste.blog.cz/1608/nikdy-nepodcenuj
http://trirokynaceste.blog.cz/1606/lidi-toho-napovidaji

15 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 18. září 2016 v 13:35 | Reagovat

[13]:,[14]: Dekuji, dekuji. Ted bych jeste krome nadhledu nutne potrebovala najit cas, abych se take mohla venovat blogu a blogum. Absolutne ztracim prehled. Ale to zase prijde. Ochladilo se, tak se mi tolik nevari mozek, bydlim, tak se nestresuji, skorodvojcata -  ne, tady ke zlepseni nedoslo, porad ukriceni a divoci, ale nevzdavam se nadeje.

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 18. září 2016 v 13:42 | Reagovat

[14]: Nakoukla jsem sem a vidím, že jsem si naběhla. Jsou to tři články, to je fajn. Ale bylo by možná dobré je dát dohromady jako rubriku se společným názvem. Pak by stačilo dát odkaz na "rubriku" a v ní by byly všechny tři související články.
Pro zpřesnění: Alka jmenuje článek jako "blog", ale jednotlivá část je článkem. Teď má tedy blog http://trirokynaceste.blog.cz tři články se společným tématem (jmenuje je komenář 14). Vymysli pro všechny články společný název. Kdyby byly pochyby, napiš mi na můj mejl a domluvíme se. Celá příhoda stojí za přečtení - je ze života v dnešní době :-)

17 Alka Alka | E-mail | 18. září 2016 v 14:46 | Reagovat

V mejlu už to, Kitty, máš - nominuju "Tři roky na cestě".

Stejně si myslím, že to chce vybrat tak tři články k tématu. Mé téma u tohohle blogu je hlavně to
bydlení...a s ním problémy.

Tak asi tak.
Zdravím nejen L.Č., ale i Kitty :D

18 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 18. září 2016 v 21:18 | Reagovat

[16]: Haha, ja take rikam vsemu blog. Jak celku, tak komunite, tak jednotlivym clankum. Proste vsichni a vsechno jsou blog :-D :-D.

19 Kitty Kitty | E-mail | Web | 19. září 2016 v 9:50 | Reagovat

[18]: Zprvu mě to mohutně mátlo - kolik že blogů Alka navrhovala. Až jsem si to "přeložila" a teď i jsi to potvrdila, mám jasno. Takže u tebe bude přeblogováno nafurt? ;-)

20 Alka Alka | E-mail | 21. září 2016 v 13:53 | Reagovat

[19]:Už zase jsem zcela nepochopila zadání ankety (se nad sebou budu muset zamyslet), leč nominuji blog (zase nářez pro Kitty)Dolce vita.
Teď už snad je jasno (i mně). ;-)

21 Kitty Kitty | E-mail | Web | 21. září 2016 v 14:49 | Reagovat

[20]: Jasno, potvrzeno, přijato :-D

22 Alka Alka | E-mail | 27. září 2016 v 9:12 | Reagovat

[18]:Dobrý den Lucie, koukejte si pro sebe zahlasovat v anketě na http://diviznacka.blog.cz/1609/jak-dopadlo-tipovani-vicedilnych-povidek-anketa

Píšete vtipně a zábavně a ze života a s nadhledem, takže si čtenáři zaslouží Vás "objevit".

23 Lydie Lydie | 28. září 2016 v 14:52 | Reagovat

Móóóóc fajn.Díky hlasování u Kitty jsem objevila Tvůj blog. Pěkně se tady čte. Itálii mám ráda. Byla jsem tam víc jak 15 krát. Pobavila jsem se u zážitků z Palerma. Kolegu tam v autobuse okradli. Když označoval jízdenku, tak udělali "pres" a ani si ničeho nevšiml.Také peníze měl uloženy na několika místech, tak ztráta nebyla tak velká.

24 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 28. září 2016 v 14:57 | Reagovat

[23]:Jak píšeš s tím oblečením, tak to jáá znám.My cestujeme po Evropě vlakem jen s batohem. Na cesty si bereme otrhanáá trička,prádlo, ponožky ap. Špinavé zahazujeme. Celkem vhodně zapadneme mezi ty "různé existence", co jsou na nádražích. Také často nás kontrolujíí policajti, protože se jim na nás něco nezdá.....

25 Lydie Lydie | 28. září 2016 v 15:04 | Reagovat

[24]:Také píšeš, jak jsi se ve Španělsku koupala v zimě.
My jsme se před třemi roky byli v březnu  na Sicílii v Taormíně.Koupali jsme se v moři. Ze břehu na nás koukali lidé v bundách a kozačkách a ti nám pak nakonec zatleskali.Ten březen má výhody. My usmlouvali nocleh v pěkném hotelu na 20 Euro. /v sezoně stojí 50/. :-)

26 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 28. září 2016 v 21:42 | Reagovat

[23]:- [25]: Taormina je skvělá. Ani se nedivím, že zatleskali :-D, zimní bundy se tu svlékají až cca v květnu :-D, takže vlézt do vody, v březnu, no šílenost a odvaha nepřekonatelná. Já mám na Sicílii moc ráda Cefalu (tady nutno podniknout výlet na Liparské ostrovy) a potom Trapani (Riserva naturale dello Zingaro, Egady). Tak třeba tip na příští výlet :-D  :-D . S těmi policajty...to k tomuto způsobu cestování patří. O nic nejde :-D, člověk rád pokecá.

27 Lydie Lydie | 28. září 2016 v 22:53 | Reagovat

[26]:Na Liparech jsme byli.To bylo super..V Trapani jsme také byli.
Jednou jsme ze Sicílie z Pozala jeli lodí na Maltu.
Ještě bych ráda do Itálie jela. Tam je stále co obdivovat.
Doma mám asi kilo kamení z Vesuvu /byla jsem tam dvakrát/. Když se vnoučata ve škole učí o sopkách ap. tak tam to kamení nosí....

28 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 28. září 2016 v 22:59 | Reagovat

Na poznávání měst je fakt nejlepší velmi brzké jaro.Počasí je fajn i ceny jsou někde mírnější, než v plné sezoně. Jednou jsme byli v Raveně a chtěli jsme jít na noc do turistické ubytovny/je dost daleko od nádraží-byla temkrát asi za 18 Eur/.U nádraží je hotel- tam chtěli 35 E. Když viděl, že to nechcem a zjistil,že jsme 4, tak nám slevil na 25. /asi si řekl,že lepší 100 E než nic/-tak jsme tam zůstali.

29 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 28. září 2016 v 23:43 | Reagovat

[27]:,[28]: Tak to je dobře. Já mám tuhle část IT moc ráda. Co jsem ještě nestihla, tak komplet východní pobřeží, tedy s výjimkou Apulie. Tu jo. Je ještě asi tak milion míst, kam vážně nutně potřebuji jet :-D.

30 Lydie Lydie | 29. září 2016 v 8:45 | Reagovat

[29]: Když bydlíš v Římě, byla ses podívat alespoň u hrobu našeho kardinála Josefa Berana? Je jediný "nepapaž" pohřbený v podzemí chrámu sv.Petra vedle papežů. Prohlídková trase kolem jeho hrobu přímo nevede, ale požádala jsem hlídače, aby nás tam dovedl.

31 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 29. září 2016 v 8:49 | Reagovat

Také je málo známo, že svatý Jan Nepomucký působil na univesitách v Bologni a v Padově-tam byl snad dokonce rektorem a má tam i sochu.

32 Lydie Lydie | 29. září 2016 v 8:55 | Reagovat

V Padově jsme byli před 6 lety.Když jsem odjížděla, tak dcera měla krátce před porodem. Neřekli nám pohlaví očekávaného mimina. Zeť -je velice zcestovalý a sečtělý-doporučoval, mimo jné, že máme v Padově navštívit kostel sv.Justýny, že je tam hrob evangelisty svatého Lukáše.Tak jsme tam šli. Večer na ubytovně-bydleli jsme ve Vicenze-mě přišla SMS, že se narodil malý Lukášek.

33 Lydie Lydie | 29. září 2016 v 8:56 | Reagovat

POMOC _ JEDEN KOMENTAŘ SPADL JAKO SPAM.Prosím vytáhnout. :-)

34 Lydie Lydie | 29. září 2016 v 8:59 | Reagovat

Bologna je také pěkná. Mě ale naskakuje "husí kůže" v čekárně na nádraží - je tam celá stěna plná jmen těch, kteří zahynuli při pumovém atentátu v 80tých letech, když řádily Rudé brigády.
My jsme několikrát, právě v Bolgni, čekali skoro celou noc na další přípoj.

35 Lydie Lydie | 29. září 2016 v 15:36 | Reagovat

Ještě jsem si vzpomněla, že jsme byli v Bari-navštívit hrob sv.Mikuláše - toho,co nosí dětem dárky.
Pak jsme tam byli ještě asi za dva roky - neplánovaně. To jsme byli na poloostově Gargano - na poutním místě v San Giovany rotondo u P.Pia.

36 Lydie - pokr. Lydie - pokr. | 29. září 2016 v 15:41 | Reagovat

[35]: Od tama jsme jeli do Fogie-to je na hl. trati a že pojedeme na sever Itálie. Jenže na ty vlaky nám neplatila naše jízdenka - museli bychom doplácet 20 E - to jim přece nedáme, když můžeme jet jinam. Tak jsme jeli do Bari - tam, že se uvidí-no byl pátek - místenky i lehátkové lístky vyprodány-tak jsme tam přenocovali a udělali si pěknou sobotu v Bari. :-)

37 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 29. září 2016 v 17:56 | Reagovat

[30]:-[36]: V bazilice jsem byla všehovšudy jednou. Spíš, když už se motám ve Vatikánu, jdu buď do lékárny, jsem totiž skrblík, nebo na Sv. Annu a Sv.Martu. Místa prostá všeobecného chaosu. Kde jsem se ale byla podívat, je u hrobu Sv. Cyrila v "Basilica San Clemente" a potom tak nějak všude možně různě. Těch českých stop je tu spousta. Socha Jana Nepomuckého je i v Římě u Ponte Milvio. Bývalý český hospic založený Karlem IV. je také vzorně označen, nedávnu se znovu zpřístupnilo vězení, kde byl vězněn sv. Petr a Pavel. Ale tak Řím. Historie na každém kroku. :-D a hlavně město, které jsem nikdy nechtěla navštívit...odříkaného chleba největší krajíc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama