Když ji miluješ...

9. října 2016 v 21:12 | Lucie |  Dolce vita :-D
Mám souseda. Táhne mu na osmdesát a... Tak takhle jsem minulý rok psala ("Každé ráno na piáno") o mém sousedovi, který mi připravil nejedno "radostné" překvapení. Nejprve si pod stromeček nadělil klavír a začal se učit hrát. Proč ne. Problém jsem s tím stejně měla jen já. Jeho lekce totiž začínaly lehce po 6 hodině ranní. Zvykla jsem si. Tedy přesněji, otupěla jsem a zamilovala si, i když mi to chvilku trvalo, časné vstávání. Navíc mohlo být i hůř. Mohl taky sáhnout třeba po bicích. Dvě výhody to ale s sebou neslo. Nikdy jsem nezaspala. To je to první pozitivum a to druhé mělo podobu ryze hmotnou. Tiramisu, buchty, prostě sladkosti všeho druhu, které mi jeho manželka od doby, kdy začal s preludováním, každou neděli nosila. Prý pro děti. Hovno. Děti jsou po sladkém moc divoké. Já jsem potřebovala posilovat nervy, abych unesla další týden s "Mozartem". A ještě větší potřebu jejich posilování jsem měla ve chvíli, kdy přivezl na zahradu našeho "paneláku" poníka. Samotný fakt, že máme erárního koně byl samozřejmě fajn. Co už nebylo fajn, že mi ten prevít chodil ožírat kytky na terasu. A nedal si to vymluvit. Zkrátka tráva za plotem je vždycky zelenější a šťavnatější. Že jo.
Je to pár dnů zpět, co jsem si na něho vzpomněla. Se slzou v oku tedy ne, ale milá vzpomínka to byla. To zase ano.
Ten den jsem si konečně našla čas, abych se pustila do úklidu v počítači a něco provedla s blogem. Ve stávající podobě mi nevyhovuje. Čas změny zkrátka nadešel. Popíjím kávu, probírám fotky, přemýšlím. V tom zaslechnu melodii (hodně hlasitě) a po chvíli i zpěv (lehce falešně) "Quante scuse ho inventato io, pur di fare sempre a modo mio, evitare così...".
"Ty vole, vypni to. Erose mám ráda, ale dneska na něj fakt nemám náladu a vzbudíš kluky" houknu přes rameno směrem k obýváku.
Odpovědi se dočkám z úplně opačné strany.
"Takhle tě neuslyší, zařvi víc, umíš to"
Doprdele, já jsem se tak lekla. Myslela jsem, že ten kravál dělá Tonda a on si zatím klidně sedí v křesle za mnou a čte si. Hlavně jsem o něm neměla nejmenší potuchu. Takže když promluvil, bylo málem po mně.
Zvedám se a jdu zjistit zdroj hudební produkce. Vykouknu z balkonu. Pod ním stojí nějaký mladíček, na chodníku rozloženou aparaturu jak na rockovém koncertě, v ruce mikrofon, toužebně hledí nahoru a za doprovodu melodie "Una storia importante" zpívá. Pravda. Trochu falešně, ale o to vůbec nejde. Že by nějaký můj tajný ctitel? Teď, když nejsem doma sama? To si to nemůže předem zjistit? Trouba jeden. Jak to teď budu vysvětlovat. Mé domýšlivosti a vztahovačnosti učiní stop jeho zvolání "Cristina, ti amo".
Padám znovu nohama na zem. Už nejsem okouzlena. Jsem rázem stará, protivná a hlavně rušená.
Následují další tři písničky. Mezitím se kolem něho tvoří skupinka lidí. Cizích lidí. Někteří zpívají, někteří tančí, jiní, jako třeba já, jen okouní a čekají, co bude dál. Ozývá se potlesk. Na balkon o dvě patra nade mnou vychází ona očekávaná Cristina.
"Lásko, prosím odpusť mi. Nemohu bez tebe žít. Pojď dolů" volá naléhavým hlasem. Nic. Bez odezvy. Opakuje to znovu a znovu a znovu. Jestli bude Cristina ještě chvíli vzdorovat, zajdu pro ní a dolů ji donesu. Živou nebo mrtvou. Jestli to totiž neudělá, ten božský pěvec je schopný nám tu koncertovat do rána.
Další písnička. Hergot Cristino, tak běž už dolů. Potřebuji taky dělat jiné věci a ne čekat, jak to dopadne.
Dav znovu tleská. Otvírají se domovní dveře. Trochu nesměle, ramena svěšená, s hlavou sklopenou přichází Cristina. Stydlivě se rozhlíží. Chvíli váhá. Nakonec si padají kolem krku, tentokrát už za bouřlivého potlesku nás čumilů. Ano, i já tleskám a křičím "Bravi".
Jsem dojatá. Zatlačuji slzičku, ale hlavně jsem ráda, že nemusím doma vysvětlovat, kdo mi to tu brnká pod balkónem. No, krása to byla. Věřte mi. A to jsem nedávno někde četla, že mladá generace žije na sociálních sítích a postrádá smysl pro romantiku. Neřekla bych.
 


Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. října 2016 v 22:49 | Reagovat

To se mi na Italech líbí: neřekla bych totiž, že tohle by bylo možné i v ČR. :-)

2 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 9. října 2016 v 23:48 | Reagovat

[1]: Mě taky, ale někdy je to s nimi vážně o nervy :-D

3 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. října 2016 v 23:50 | Reagovat

[2]: To si umím představit - to je prostě u těhle národů ten rub... :-)

4 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 10. října 2016 v 14:59 | Reagovat

Tak to me se to teda nelibi, takovy citovy vydirani! Na Facebooku by ho klidne v soukromicku mohla poslat do riti, ale takhle s publikem...takhle nemela moc na vyber! :D

5 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 10. října 2016 v 23:11 | Reagovat

[4]: Ale to víš, že měla. Italky jsou takový, jak to říct slušně, průbojný štěkny, takže kdyby se jí to nelíbilo, myslím, že by na něj bez problémů a výčitek vylila kýbl s vodou. :-D :-D

6 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 11. října 2016 v 15:40 | Reagovat

[5]: A to já bych si teda spíš přála takovýhle divadlo, to by bylo o dost zajímavější, než když seběhla dolů! Bych si i ten koncert vytrpěla :-D

7 Alka Alka | 12. října 2016 v 5:13 | Reagovat

Hlavně aby se nerozhádávali a tedy neusmiřovali moc často. :D

8 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. října 2016 v 12:28 | Reagovat

[6]: Tak to jsme dvě. Taky jsem čekala dramatický finále a místo toho přišel "slaďáček".

9 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. října 2016 v 12:31 | Reagovat

[7]: A asi budou. Včera večer Cristina telefonovala, patrně s dotyčným, že na něho čeká před domem a že už je celá zmrzlá a kde teda "sakra" (použila drsnější výraz) je. Fakt nešeptala.

10 beallara beallara | Web | 20. října 2016 v 20:27 | Reagovat

A to je přesně ono, proč já ty Italy miluju, jsou dojemně spontánní, nejsou sešněrovaní jako my ...teda až na mě, já jdu z průseru do průseru :-!

11 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. října 2016 v 0:16 | Reagovat

[10]: ...ale někdy je to s nima o nervy :-D...o cestě z průseru do průseru jednou napíšu román

12 slunecnyden slunecnyden | 27. října 2016 v 20:41 | Reagovat

Tak to je krásná romantika :-) A třeba na ten kýbl s vodou taky dojde :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama