Maratónská bežkyně

7. prosince 2016 v 15:35 | Lucie |  Katalánský deník
Jednoho listopadového rána sedím na terase našeho bytečku, jako tehdy každý den, vychutnávám si ranní kávu a první cigaretu. Nemůžu se ani po třech měsících nabažit toho nádherného výhledu na Costa Dorada .Vždy jsem si přála bydlet tak, abych měla výhled na moře a na pláž. Když k tomu ještě přičtu úžasnou a nenapodobitelnou Barcelonu, no co vám budu povídat.
Kromě východů slunce nad mořem celou tu dobu pozoruji ještě jednu věc. Sportovce. Přesněji běžce. Různého věku, odlišného pohlaví i rozdílných kiláží (tonáží). Vždy ale jen pozoruji. Nikdy by mě nenapadlo se vrhnout na sport.
I dnes jsem přesvědčena, že třeba takový běh je vývojový přežitek. K čemu vlastně je? Kdysi dávno, chápu, bylo potřeba zdrhnout před dinosaurem nebo jiným saurem. Ale k čemu dnes? Maximálně tak kdybych potřebovala, dejme tomu, dohnat nějakou fuchtli, která by snad chtěla zalovit v mém rybníčku, jako abych jí vytrhla chomáč vlasů a vysvětlila, že tady už je vyloveno a tenhle chlap je můj, můj, můj. Ale jinak? Nenacházím na něm nic smysluplného.
Toho dne ovšem byly asi nějaké erupce na slunci, neumím si to jinak vysvětlit. Rozhodla jsem se, že začnu běhat. Fyzičku jsem měla tak akorát na plážování a bar a postava se začínala nějak zvláštně formovat. Jasně, zprvu pomohly stahovací gaťky, podržely všechno kde má být, ale časem nejen podržely, ale také vytlačily. Myslím jako, že tajdle to stáhly a zpevnily, ale co už se nevlezlo, to tudle překypělo ven. A klepalo se to jako rosol.
Nápady a činy jdou u mě ruku v ruce. Dopíjím na ex kafe a jdu probrat šatník. Nejsem si úplně jista, jestli mám ve skříni cokoliv, v čem by se dala tahle činnost provozovat. Závidím chlapům. Natáhnou trencle a tílko a jdou na věc. My holky to máme složitější. I při sportu musíme vypadat k světu
Revize šatníku mě nijak nepřekvapuje. Nic vhodného. Letmo mrknu na hodiny. Je devět. Za půl hodiny otvírá nákupní centrum, něco dokoupím a jdu na to. Cestou se ještě stavuji v cukrárně na zákusek a další kafe.
Vybrat legíny a top, který plní zároveň funkci podprdy, mi problém nedělá. Boty jsou kámen úrazu. Po hodině zkoušení, kdy už ze mě leje pot jak z německého turisty, se ke mně připlouží obsluha, jako jestli nepotřebuji poradit. No jasně, jasně že chci poradit. Vysvětluji problém. Dostávám záludnou otázku. Prý jestli chci boty na cross nebo stadion. Dlouhé nebo krátké tratě? Cítím, jak mi po zádech tečou čůrky potu. Sakra, to tady nemají klimatizaci? Ještě chvilku a bude pode mnou kaluž. "Dlouhé, rozhodně dlouhé tratě", odvětím. Odvádí mě k jinému regálu. Beru první, které ladí se zbytkem ohozu a zároveň splňují podmínku "žádný obrázek Hello Kitty", platím, odcházím. Jako dárek dostávám brožuru "Během pro život" a pozvánku na Barcelonský silvestrovský maraton. Konečně si někdo všiml mého nadání. Té síly, která ve mně dříme a to jsem ještě nevyběhla. Počkejte za měsíc.
Doma na sebe oblékám nový outfit. Perfektní. Jen nevím, jestli ten top není moc těsný. Vypadám v oblasti hrudníku spíš jako kluk. Na druhou stranu, stále lepší, než kdyby mě celou cestu měly ty moje jedničky fackovat.
Sjíždím výtahem do přízemí. Kolem vrátného procházím svižně, zatahuji břicho. Rozklusávám se.
Prvních 50 metrů. Nasadila jsem moc ostré tempo. Musím brzdit, čeká mě ještě pár kiláků. Na přechodu je zaplať bůh červená, takže mám důvod zastavit. Klepou se mi kolena. Na hlavní trať, jak jsem profesionálně nazvala plážovou promenádu, raději zvolna dojdu. Abych nebyla za trapáka, alespoň se tvářím unaveně, jako že už mám nějakej ten kilák za sebou a teď už jako že dělám jen nějaké ty uvolňovací cviky.
Na začátku tratě okukuji, jak to dělají ostatní. Jasně, mám svůj styl, ale je třeba ho doladit. Nasazuji sluchátka, volím svižnou muziku, tři dva jedna a bežím.
Celou cestu mám pocit, že mě něco plácá po zadku. Tak roztomile rytmicky. Otáčím se a zjišťuji, že je to cenovka na legínách. Zkouším ji utrhnout. Drží mrcha, zaberu víc. Povolila. Ve stejný okamžik také cítím, že kromě cedulky povoluje i guma v pase a praská mi v koleně. Zabrána do cedulky jsem blbě došlápla. Nohou mi projíždí pekelná bolest.
Naštěstí jsem neběžela moc rychle, dům je ještě na dohled. Sundávám sluchátka, přidržuji kalhoty a pajdám domů.Ujít těch 150 metrů mi trvá celou věčnost.
Doma se ani nevysvlékám, sedám na terasu a rozklepanou rukou si zapaluji cigáro. Koleno mám oteklé, jsem upocená. Večer jedu na pohotovost. Dostávám injekci, stahovací obvazy a klid na lůžku.

Druhý den ráno opět sedím na balkoně a vzpomínám na Halinu a její slogan: "Nejlepší sport je kafe a dort". A "cigáro k tomu" dodávám já. Na obzoru se objevuje plachetnice. Se zájmem ji sleduji. Tohle je sport pro pravou ženu a ne nějaký běh. Budu si s partnerem muset vážně promluvit. Ale to až jindy. Až se trochu zmátořím a on rozdýchá účet za můj nový sportovní ohoz.
 


Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 17:18 | Reagovat

Zas nádhernej příběh. :-)
Cedulky jsou holt mrchy, protože jsou rodu ženského. ;-) :D

2 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 7. prosince 2016 v 18:21 | Reagovat

Já to pořád říkám: Sportem k trvalé invaliditě :-P Nešil, dej si raději to kafe, cigárko a dobrý dortík :-P Bavila jsem se, díky :-)  :-)  :-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 20:18 | Reagovat

Děkuji :-)
Ufff, už jsem se skoro bála, že jsem jediný lenoch na planetě :-)
A měla bych, fakt bych měla běhat...
Tuhle jsem s dětmi dobíhala autobus a řidič mi zavřel, když jsem byla teprve v půlce chodníku...
Synek ho ukecal, aby mi otevřel, ale ještě když jsem doběhla, tak řidič reptal, že nebude čekat na každýho slimáka a že jsem si taky mohla trochu popoběhnout.
Nějak jsem mu na to nedokázala nic říct.
Ne proto, že bych nechtěla být stejně protivná, jako on, ale proto, že mi trvalo dvě zastávky, než jsem chytila dech...

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 23:38 | Reagovat

[1]:Díky. Tohle už je ale biblický příběh :-D. Jen jsem využila včerejšího dušičkového počasí a projela krabici s fotkama. Vypadl na mě ohmataný notes ještě z Barcelony, mojí milované Barcelony, první dlouhodobější zahraniční destinace (nepočítám jih Francie, tam jsem se vlastně jen tak mihla). Tak jsem si řekla, že založím rubriku Katalánský deník, prótože co jsem prováděla tam, to v Itálii nezažiju :-D a byla by škoda vás o to ochudit.

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 23:43 | Reagovat

[3]: Slimáci nemůžou popobíhat, nemaj nožičky. ;-) :D

6 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 23:44 | Reagovat

[2]: Přesně. Sport je pěkný svinstvo. Už Bernard Shaw napsal: "Celý život jsem chodil na pohřby svých přátel - sportovců." Tak neblbnu, no. Ale jak jsem psala o komentář výše, tohle už je historie :-D

7 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 7. prosince 2016 v 23:48 | Reagovat

[3]: Baru neběhej. Neblázni a neběhej. K ničemu to není. Já osobně už ani nedobíhám autobusy. Jednak mi ty mrchy většinou zavřou před nosem a královsky se baví a potom, však stejně jednou přijede další. Šofér měl prostě štěstí, žes chytala dech :-D

8 beallara beallara | Web | 8. prosince 2016 v 6:52 | Reagovat

Jediné, co Tě omlouvá, tak to je mládí, v Tvém věku jsem to cítila naprosto stejně.
Pak začneš splácet dluhy za prasárny a je po humoru.
Nezapomenu na tu chuť první ranní cigarety a první ranní kávy, je nepřekonatelná, ten kdo nekouřil nebo nekouří, tak ten není schopen pochopit.

9 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 8. prosince 2016 v 10:35 | Reagovat

[8]: Až bude po humoru, bude konec světa. :-D. Já to dorovnávám rozmarýnem, ten prý funguje.

10 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 10. prosince 2016 v 12:12 | Reagovat

Už před mnoha lety jsem si vzala za své Churchillovo "No sports!" a to on prý dokonce řekl,že : "Nebudu stát, když mohu sedět. Nebudu sedět, když mohu ležet." Se tím řídím už léta.
Ale Tys to popsala naprosto báječně. Smála jsem se vlastně po celou dobu čtení. Děkuji za zpříjemnění dne!

11 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 14:17 | Reagovat

Lucinko, všechno nejlepší k svátku :-)

12 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 14:24 | Reagovat

[11]:Moc děkuju. Tomu říkám telepatie, zrovna jsem očumovala u tebe fotky námrazy a přemýšlela, co k tomu napíšu :-D

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 14:30 | Reagovat

[12]: No vidíš :-)

14 beallara beallara | Web | 13. prosince 2016 v 20:41 | Reagovat

Luci, přidávám se, vše nejlepší k svátku :-)  :-)

15 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. prosince 2016 v 23:58 | Reagovat

[14]: Děkuji děkuji a děkuji

16 Alka Alka | E-mail | 14. prosince 2016 v 9:25 | Reagovat

Asi to budu číst vícekrát. Dnes jsem si potřebovala zlepšit náladu - tak jsem zase přečetla. A zase se zasmála (neštěstí a trapáky druhého pobaví...).
Lucko - měj se a vše nej do nového kroku. ;-)

17 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 14. prosince 2016 v 9:43 | Reagovat

[10]:

[16]: Jooo, Churchill to je klasika :-D. Jsem moc ráda, že tě to pobavilo. Po tomto ještě následoval pokus v posilovně, to byla teprve ostuda :-D

18 zmarsalkova zmarsalkova | E-mail | Web | 15. prosince 2016 v 18:06 | Reagovat

Nene :-D Ještě, žes to vytáhla z archivu :-D
V tomto s tebou souhlasím napolovic. Běh fuj, to je nůďo... ale jinak je při sportech zábava! Třeba při pinčesu, když rozsekávám Martina :D Pinčesovej stůl jednou rozhdoně budeme mít doma! Už jsem říkala, že jsem hodně soutěživá? :D

19 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 1:41 | Reagovat

[18]: Ne, neříkala, nebo tedy neuvědomuji si to :-D. Hele, já ti nevím, já nacházím zábavu ve sledování sportovců a absolutně nenacházím zábavu v ošetřování toho mojeho profi sportovce. Tak asi "šmírovaná" by se mohlo jmenovat to, co provozuji prvoligově :-D.

20 padesatka padesatka | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 13:15 | Reagovat

Díky moc, jen si mi potvrdila, že běhat se nemá. A kdyby se náhodou objevila nějaká fuchtle, věř, že zuřivost by Tvým nohám dala křídla...i bez kofeinového nápoje. :-)

21 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 18. prosince 2016 v 14:34 | Reagovat

[20]: To už mám taky vykoumaný. Počkala bych si na ní večer někde za rohem a jak bych na ní vybafla, hrůzou by jí zdřevěněly nohy a bylo by po běhu. :-D

22 padesatka padesatka | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 20:15 | Reagovat

Tady všichni (na blogu) šílí, přejí a rekapitulují...já taky... :-)
Do nového roku Ti přeju klasicky hodně štěstí, zdraví a lásky...a spoustu dalších skvělých článků jako je tenhle.. :-)

23 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 23:17 | Reagovat

[22]: I já přeji, aby ti rok 2017 splnil vše, co si přeješ (pokud by se mu to nedařilo, tak aby alespoň nic neposral) a samozřejmě plnou hlavu nápadů.

24 Radek Radek | 3. ledna 2017 v 21:21 | Reagovat

aktuální nabídku volných pracovních míst a brigád najdete na www.personalistka.cz

25 Eliss Eliss | Web | 5. ledna 2017 v 13:48 | Reagovat

Já třeba nesportuji vůbec :-D

26 modni-hity1 modni-hity1 | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 13:50 | Reagovat

krásny príbeh

pozyvam ta do mojej sutaze kroeu najdes na mojom blogu

27 Marie Marie | E-mail | 5. ledna 2017 v 16:03 | Reagovat

Jo, běh je zrádný. Jsem k tomu také neuvěřitelný antitalent na sport (i když možná spíše z toho důvodu, že to do mě mamka hustila od dětství a ke sportu jsem se skoro nedostala).

Ale třeba loni jsem běhat zkusila - a vcelku dlouho, pomocí aplikace na mobilu (Něco jako 5K Run, je to v různých obměnách.), která je super v tom, že ti toho nedá hodně, nutí tě i zpomalit a podobně. Pak mi do toho bohužel přišlo zdraví (nebudu běhat s rýmou) a se školou se to moc nemělo rádo, tak čekám na duben, abych začala znovu a pořádně. Snad se to podaří. (Nebo taky ne a nic se nestane. :D)

28 Marka Marka | Web | 5. ledna 2017 v 16:57 | Reagovat

:D skvělý článek, avšak já v tom běhu ten smysl vidím :) jasně, že jsou dnes takové situace spíš výjimkou, ale stejně člověk občas potřebuje utíkat :) jinak přeju brzké uzdravení

29 Kory Kory | Web | 5. ledna 2017 v 17:27 | Reagovat

Kdo musí vypadat při běhu k světu, omg?

30 Aya Aya | Web | 5. ledna 2017 v 19:13 | Reagovat

tiež som skúšala beh ale to asi človek musí mať nejak v sebe že ho to baví :D

31 brunett-terez brunett-terez | Web | 5. ledna 2017 v 19:18 | Reagovat

Skvělý příběh :)Osobně běhám hrozně ráda a baví mě to.. Sport je někdy ale dost nebezpečný :D

beauty-brunett.blogspot.cz

32 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:14 | Reagovat

Velká gratulace... :-)

33 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:16 | Reagovat

[25]: moudré to rozhodnutí

34 padesatka padesatka | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:16 | Reagovat

[25]: Já taky ne, jenom pilates...poprvé v pětačtyřiceti... :-)

35 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:27 | Reagovat

[27]: Duben se prý letos oficiálně ruší, prej něco kvůli srovnání kalendáře či co to :-D (samozřejmě kecám, ale jako výmluva to zní dobře)

36 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:31 | Reagovat

[28]: Já tedy ne, ale tak alespoň máme názorovou pluralitu a to je dobře. Ale je fakt, že běhat (neplánovaně) teď občas potřebuji, mám dost rychlá "skorodvojčata", tak to jinak nejde.

37 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:32 | Reagovat

[29]: No přece JÁ :-D

38 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:33 | Reagovat

[30]: Já to v sobě prostě nemám :-D

39 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:34 | Reagovat

[34]: Tak to mám ještě pár let čas :-D

40 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 20:35 | Reagovat

[32]: Děkuji ti

41 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 16. ledna 2017 v 9:11 | Reagovat

Byt s výhledem na moře, to byl vždycky můj sen. Možná až se podruhé narodím, jestli vůbec život po životě existuje.

P.S. Co bych já dala za jedničky, okamžitě bych svoje opravdu plné čtyřky vyměnila. ... :D

42 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 17. ledna 2017 v 20:20 | Reagovat

[41]: Moody tvrdí, že existuje. Tak doufám. Taky mám ještě něco v plánu, co už v tomhle nestihnu.
Jinak ten výhled na moře zase není taková výhra (alespoň ne ve středomoří). Přes léto super, ale přes zimu je to spíš utrpení - větrno, zima, hluk. Pokud jsi opravdu v první linii moře a v přízemí, neděláš přes zimu nic jinýho, než že věčně vymetáš písek a myješ okna (na který se nalepil písek). Takovej život na pískovišti.
4 nezávidím :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama