Potkáme se na berňáku

13. května 2017 v 12:09 | Lucie |  Dolce vita :-D
Poslední krabice dopadla na zem mého nového bytu. Dopadla. Nebyla položena nijak šetrně.
Nepřekvapilo mě to. Stejně jako mě nepřekvapilo, že si stěhovák řekl o dvě stovky víc, než jsme se domluvili.
Je to jeden ze zdejších nešvarů. Oškubat kohokoliv, hlavně cizince. Nedostal je. Místo dvou stovek jsem mu dala kopii mailu, ve kterém si stanovil cenu on sám. S nataženou hubou a spoustou nadávek odešel.
Slíbil, že na mě pošle carabinieri. Jsou to dva měsíce a nic. Patrně hledá kasárna nebo zaslechl mé rozloučení: "Uvidíme se na berňáku, bastarde".
Usedám na jednu z krabic a přemýšlím, čím začít.
"Co to k*** je!" zaslechnu z dálky Tondův řev.
Jo. Vybrala jsem dobře. Ne, teď opravdu nemyslím neurotického chlapa sprosťáka. Myslím byt.
V takhle velkém bytě je totiž všechno slyšet "jen z dálky". Tady mi ponorková nemoc nehrozí.
S neskrývanou nechutí se zvedám abych zjistila, co se děje.
Po tomto válečném pokřiku se totiž vždy něco děje. Když jsem ho zaslechla naposledy, bylo to před lety, když ve své skříni našel mého milence. Milenec ho samozřejmě nerozlítil. Vadilo mu, že se cizí chlap válí po jeho vyžehlené košili. Ale no tak. Tomu snad nebudete věřit, že bych cpala milence do jeho skříně. Šlo o úplně jinou věc.
Bylo to v našem prvním domě tady v Itálii. Ve starém domě v historickém centru, abych byla naprosto přesná. Tři patra. Co patro, to dva pokoje. Užasný domeček s jednou chybičkou. Vytápění bylo možné pouze krbem v kuchyni v prvním patře. Zbytek domu - velké sibiřské dobrodružství.
Nedokážu vylézt z postele, pokud je okolní teplota na 12 stupních.
Koupili jsme tedy kamna na pelety. Parádní věcička. Horem se nasype pytel pelet, nastaví se teplota. Když mají kamna hlad, zapípají. Popel skoro žádný. Ocitla jsem se v topičském ráji. Dokonce mi je přivezli ještě ten den a rovnou je zapojili. Jenže, nic tu není jen tak.
Jednoho nedělního rána se mi zdálo na patře docela horko. Vypla jsem kamna a slezla do kuchyně. Tonda ještě spal. Zatopila jsem v krbu. Udělala si kafe. Zapálila cigáro.
"Co to k*** je?" ozvalo se tehdy z ložnice.
Bylo to spíš takové hodně kašlavé a přidušené, než výkřik. Zvědavě jsem vyrazila za zvukem. Nedorazila. Po schodech se proti mně valila kouřová clona, ze které se vypotácel kašlající sprosťák.
"Co to zase provádíš, podpálila jsi barák nebo co?" protírá si uslzené oči.
"Já?" omluvně krčím rameny. Ukázuji cigaretu, jako že jen kouřím a že já nic, já muzikant.
Chvilku na sebe přiblble civíme. Asi bychom měli jít zjistit, co se děje. Jestli fakt nehoříme.
Abych to zkrátila. Nepropukl požár. Celá věda byla v tom, že nám kamna zapojili do komína, který odváděl kouř z krbu. Pokud tedy byla kamna zapnutá, byl zapnutý i větrák, který z nich odsával kouř a hnal ho do komína. Pokud ale byla vypnutá a zatopilo se v kuchyni, procházel kouř z krbu přes kamna do pokojů v patře.
Co Ital dělá, dobře dělá.
Ale zpět k tomu dnešnímu pokřiku.
Našla jsem ho v koupelně.
"Co je?"
"Jak co je? Ty to nevidíš? Ty nevidíš, že se kouří z hajzlu?"
No jo. Teď jsem si toho všimla. Ale proč?
Aniž bych se musela ptát, dostávám odpověď. Jeho lamentování nikdy hned tak nekončí.
"Ten pitomec zapojil dvakrát studenou vodu do bidetu a vodu z bojleru připojil do splachování. A to ještě osolil bojler naplno. Když jsem splachoval prvně, hovno zle, voda už byla vychladlá, ale teď. K***, myslel jsem, že jsem v parních lázních."
Jojo, psala jsem to už před chvilkou. Co Ital dělá, dobře dělá.
Tento drobný detail jsme nakonec vyřešili svépomocí. Bylo to nejen jistější, ale hlavně rychlejší.
Nejen tyto, ale mnoho dalších příhod s italskými fachmany, mi začaly vrtat v hlavě. Z počátku jen tak lehce. Jen takové myšlenkové polechtání. Závan něčeho, co bych měla řešit. Signály ale byly natolik slabé, že mě ani nenapadlo se jimi zabývat.
Dorazil mě až incident na benzince. Na takové té pidi benzince, které zde bývají v centrech měst (nejen). Tři až čtyři výdejní stojany, budka (něco jako větší telefonní) pro obsluhu a toť vše.
Pár kilometrů před Římem se auto ohlásilo, že by něco pojedlo. Jako vždy, když spěchám. Na telefonu nervozní Tonda. Přijel ze soustředění na Elbě a čeká na nádraží Termini. Jako vždy, když nestíhám, přijede vlak přesně na čas. Jindy stojím jak trubka před nádražím, odolávám nájezdu somrujících bezdomovců a sleduji, jak naskakuje stále větší a větší zpoždění na tabuli příjezdů.
"Doprdele už jedu. Počkej mě na benzině, já ještě musím do mekáče." houknu do telefonu. Nečekám odpověď. Zavěsím. Pokyn snad byl jasný. Nebo ne? Ne. Nebyl. Měl mě počkat v mekáči. Na benzinu jsem potřebovala já. No jistě, že jsem si to neuvědomila a když mi to zlomyslně opakoval téměř celou cestu zpět domů, přemýšlela jsem, že ho vysadím, ať se krapet projde.
Zaparkuji u stojanu. Zatroubím. Signál pro obsluhu, že jsem tu a čekám. Nic. Asi neslyšel. Troubím znovu a znovu. Nic. Znechuceně se vymotávám z auta. Jdu k budce. Tam stojí pitomeček v červených montérkách, radiovku narvanou až na uši, hubu zamatlanou od rajčatového suga a rve do sebe špagety. Oběd. Teď jím.
Cítím, jak měním barvu v temně rudou. Na čele mi naskakuje pulzující žíla. Kdo mě zná, opouští v tento okamžik bojiště. Ano. Už i on mě zná a příště si myslím, že mě bude již z dálky vyhlížet.
Ne aby mi dotankoval. Aby zavřel a utekl.
Poslední kapka, která dopadla na rašící signály kdesi v hlavě dala vyrůst velké věci. Toho večera jsem seděla na terase, pozorovala západ slunce na Tyrhénským mořem a v tom lesku na hladině spatřila logo firmy, jejíž sláva hvězd se dotýká. Dobře kecám, plavala tam jen rybářská loďka, mně ale došlo, že nutně musím založit firmu. Ale o tom až jindy, protože nic tu není jen tak.

Pozn autora. A to je vlastně, Do(kto)rko ten důvod, proč jsem nepsala. Ani ne tak, že bych se opájela naším pozemským rájem (i to samozřejmě dělám), ale práce za tím vším stojí. Jen ta mrška práce...
 


Komentáře

1 Alka Alka | E-mail | 13. května 2017 v 12:24 | Reagovat

Jak už tak neštěstí a trable druhého jednoho potěší, tak jsi mě pobavila. Najmě jsem pak ocenila mnoho Tvých příměrů - píšeš fakt báječně ( a jistěže zajímavě).
Ať Ti cokoliv, na co sama sáhneš, prosperuje!!!

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 13. května 2017 v 12:28 | Reagovat

dobré příhody:-) topení, kouř to znám taky:-) manžel v zimě přijížděl z práce a už 2 km dál věděl, že se u nás něco děje, protože se odněkud (z garáže z našeho domu) táhl hustý dým...nojo topila jsem :-D

3 Svatá celebrita Svatá celebrita | E-mail | Web | 13. května 2017 v 12:32 | Reagovat

Problém s padělky není nový, je zde už dlouho, internet je pro padělatele ideálním prostředím a tak je zaplaven padělky, které vypadají jako originály, mnozí lidé si na internetu padělají i virtuální profil a vystupují po nějakým hodnotným originálem. Jelikož jsou lidi hloupí rozmazlení pubertální mamánci, tak jsem se stal pro tyto rozmazlené pubertální mamánky svatou celebritou, která jim pomůže k tomu, aby už nebyli rozmazlenými pubertálními mamánky, z tohoto díla je spatřena svatá celebrita.

4 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. května 2017 v 13:07 | Reagovat

[1]:Jojo, potěší vždy a hodně :-D. Mě osobně poslední dobou pobaví i moje "průsery". Bez nich bych byla jen ztracená duše. Ale takhle, takhle jsem to já, Murphyho zákon v praxi :-D.
Ali moc děkuji a nápodobně.

5 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. května 2017 v 13:09 | Reagovat

[2]: Zkrátka nejsme "topičovi dcery" :-D

6 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. května 2017 v 16:36 | Reagovat

Taky jsi mi chyběla, tady pořád jen ty bedny a nic nového... :-) Jsem zvědavá na jindy, co to bude... :-)

7 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:07 | Reagovat

[6]:Teď se teda trochu červenám. Moc děkuji a přeji super oslavu, když už máme ten Svátek matek.

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:08 | Reagovat

:D Co Ital dělá, dobře dělá. :D Tak to jsem nevydržela a vyprskla (naštěstí byla má ústní dutina prázdná).

Bezva článek! :-) A takže to bude fungující fachmanská firma?

9 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:25 | Reagovat

[8]:Doufám. Nezapomínej, že mi v ní dělají Italové a to je...peklo to úplně přesně nevystihuje. Ačkoliv. Peklo to je pro ně. Nastavila jsem systém kontroly kvality a pokut (tedy i odměn, ale s tím moc nepočítám)a docela to jde. Až na dvě drobnosti. V kanceláři jsem nachytala montéra jak přesvědčuje zákazníka, že mu to udělá za poloviční cenu a druhý šok byl, když mi volala paní, že jako kde je ten montér, když to hlásila jako urgent. Volám mu a on mi sdělil, že ještě musel zajet s mámou na nákup, páč jí tam nemá kdo hodit. A divil se, že se vztekám.

10 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:28 | Reagovat

[9]: O_O Tak z toho by mě Lucko asi vodvezli... Hele, já věděla, že Italové jsou trochu víc free, ale že až tak... To mě docela udivuje...

11 padesatka padesatka | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:36 | Reagovat

[9]: Tak to bude další "pecka článek"... :-D

12 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 13. května 2017 v 18:38 | Reagovat

[10]:Nevodvezli. Po pěti letech tady jsem v mnoha věcech otupěla. Nezapomeň, že my už jsme terroni :-D. Sever je dost jinej. Tady je to bohužel "jih" jak má být.

13 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 13. května 2017 v 21:39 | Reagovat

A to počkej, až bude fotbal, to už Ti nebude makat nikdo :-)

14 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 14. května 2017 v 11:01 | Reagovat

[13]:No, to asi nebude :-D. A jsem hodně zvědavá na srpen. To bude další krizovka :-D

15 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 14. května 2017 v 16:38 | Reagovat

Super čtení, asi můžeme být rádi za některé naše řemeslníky, a to si mnohdy stěžujeme :-D Píšeš moc vtipně, ráda načuhuju :-P Do podnikání přeji hodně pevné nervy, zřejmě to bude na tom jihu potřeba (samozřejmě ne jenom tam), zdravím :D

16 slunecnyden slunecnyden | Web | 19. května 2017 v 17:02 | Reagovat

:-) a týjo. Pobavilo mě to. Akorát s tou firmou to je teda odvaha. Silná to žena :-)

17 Lydie Lydie | 21. května 2017 v 23:14 | Reagovat

Moc pěkný článek. Prima jsem se bavila.
Jo a obdivuji Tvoji odvahu založit firmu..... :-)

18 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. května 2017 v 23:43 | Reagovat

[15]:České řemeslníky prosím hýčkat a rozmazlovat. Zkrátka zlaté české ruce.

19 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. května 2017 v 23:44 | Reagovat

[16]: To není odvaha, to je bláznovství :-D

20 Lucie Česalová Lucie Česalová | E-mail | Web | 21. května 2017 v 23:45 | Reagovat

[17]:děkuji :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama